Ostrov Lanzarote je nemyslitelný beze stop, jež na něm zanechal světoznámý rodák, malíř sochař, architekt a tvůrce krajiny Cesare Manrique. Naopak stopy, které v něm ostrov zanechal, poznamenaly celé jeho dílo.

Nechme mluvit jeho samotného: "pil jsem barvy tohoto mikrokosmu mezi oblohou, mořem a skalisky Famary, zkoumal faunu a floru a byl jsem ovlivněn strukturou země. Každé léto mého dětství motivovalo moje pozdější snahy k ochraně přírody. Vrátil jsem se z New Yorku s úmyslem změnit svůj rodný ostrov s pomocí nekonečných možností v nejkrásnější místo na Zemi." Jedním z Manriqueho činů byla výstavba jeskyně Jameos del Aqua. Vedle známých ornamentů, které zdobí její prostor, poskytuje vnitřek vulkanické jeskyně, část lávového tunelu, auditorium se 600 sedadly, na jehož pódiu vystupují známé umělecké osobnosti ze světa hudby, tance a divadla. každoročně zde probíhá Mezinárodní festival vizuální hudby na Lanzarote.

Manrique se velmi silně zasadil o využití tradičních architektonických prvků ostrova. Při těchto snahách si vzal za vzor typické lanzarotské budovy - Casa Museo del Campesino a jeho dvorem, cisternou na vodu, klasickými komíny a kanárským dřevěným balkónem. Bílá barva stěn, která nejlépe slouží k chlazení bytů rámuje zeleň dveří a oken, která je připravená ze zbytků barev používaných k natírání člunů. Vedle muzea stojí památník stavby Monumento del Campesino zhotovený z vodní nádrže staršího rybářského člunu.

Rozhodnutí postavit svůj dům na ztuhlém lávovém proudu, mělo pro umělce dalekosáhlý význam. Dům se jménem Taro de Tahiche, je jedinečně krásný, univerzální případ včlenění obytného místa do přírody. Je výrazem mikrokosmu Lanzarote, výrazem podstaty ostrova, který ač je zpustošený po tamním vulkanickém výbuchu, je ve skutečnosti místem vhodným k životu a je ve své podstatě krásný. Dům je dnes sídlem nadace Cesara Manriqueho, která podporuje umění a vede mládež k umělecké výchově. Nadace převzala jeho odkaz a udržuje příjemně moderní díla pod krásnou oblohou pokrytou nádhernými mraky.