Hynek Adámek bude v průběhu května/června v Uzbekistánu zpracovávat reportáž o světové ekologické katastrově v oblasti Aralského jezera.

Tady se přibližně před 10 tisíci léty řeky Amudarja a Syrdarja vytékající z pohoří Tian-Shan a Kunlun-Shan setkaly v oblasti Aralské propadliny a vytvořily čtvrté největší jezero světa o rozloze 66 458 km².

Snímek Aralského jezera pořízený 6. srpna 1985 americkým raketoplánem zobrazuje pohled na jezero od severu. Originální snímek lze nalézt v archivu NASA (STS51F-0036-0059) a též v únorovém čísle časopisu National Geographic z roku 1990.

Za posledních 30 let se ale původní rozloha jezera zmenšila na jednu polovinu a objem vody klesl až na jednu čtvrtinu. Aralské jezero, tak jak je zobrazeno v atlasech už neexistuje! Bylo zničeno. Bylo zničeno zcela úmyslně a promyšleně. Stačilo jen podlehnout nereálným vizím o zavlažované okolní poušti, která bude navěky plodit bavlnu.

V roce 1954 začala první ze soustavy nových zavodňovacích kanálů odvádět vodu z řek místo do jezera na nové rozsáhlé bavlníkové plantáže. Následky výstavby předimenzovaných soustav zavlažovacích kanálů na sebe nenechaly čekat. V období let 1966 až 1993 poklesla hladina jezera o 16 metrů. Pobřeží ustoupilo v průměru o osmdesát kilometrů. Někde ovšem také o stopadesát. Rybářské přístavy zůstaly na suchu. Díky zvýšené salinitě vody vymřely ryby. Kolem jezera vznikla bílá planina pokrytá solí smíchanou s průmyslovými jedy - zbytky hnojiv používaných při produkci bavlny.

Zdravotnická situace jen dokresluje rozsah katastrofy. Děti se dnes v celé oblasti rodí předčasně a jejich úmrtnost dosahuje nejvyšších hodnot ze všech zemí bývalého SSSR.

Od roku 1980 se zvýšil výskyt anémie šestsetkrát. Slané mlhy, slané deště a krystalky solí ve vzduchu způsobily, že se tuberkulóza stala běžnou nemocí.

Klima je sušší. Zimy chladnější a delší. Léta jsou teplejší. Půda je už příliš slaná a kruh se uzavírá - klesají výnosy bavlny, kvůli které to všechno začalo.

Postsovětské republiky (Kazachstán, Kyrgyzská republika, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán), které po rozpadu SSSR aralskou krizi zdědily se snaží o její likvidaci od roku 1992. Do konce roku 1997 vynaložily na zlepšení životních podmínek okolo Aralského jezera více než 2 miliardy dolarů. Ovšem podle údajů z monitoringu se to zatím neprojevilo. Situace se spíše dál komplikuje.

V roce 1997 vstoupila do hry i Světová banka a uvolnila první peníze na projekty pro resuscitaci jezera. Podle většiny studií už byl bod nezvratných změn ale překročen a dnes už prakticky nikdo nepočítá s tím, že by se jezero obnovilo v původní velikosti. Snaha něco dělat, je dnes hlavně motivována úsilím zabránit situaci, aby kdysi čtvrté největší jezero na světě zásluhou člověka úplně nezmizelo ze zemského povrchu.

Podle prognóz už k tomu stačí málo. Ignorovat současný stav a Aralské jezero se stane v roce 2020 minulostí.

Budu se pohybovat v Taškentu případně v Chivě, Buchaře a Nukusu. V bývalém přístavu Mujnak bych se chtěl zdržet asi 5-7 dnů.