Ať už Vás zavedou do Norska jakékoliv důvody, v tomhle severském králoství je pořád co obdivovat. Třeba přístup Norů k přírodě a ke sportu, což je obojí tak typické pro jejich životní styl. Nebo vybavenost informačních center a přístup personálu ve snaze zajistit cokoliv a to nejlépe hned, projevy přízně a ochotu pomoci na každém kroku atd. V každém případě co se týče samotných přírodních krás, hodně lidí (včetně mě) považuje Norsko za nejkrásnější zemi Evropy. Pokud se dostanete až do oblasti Donbasu, určitě by vám neměla ujít jedna z nejvíce navštěvovaných přírodních zajímavostí s klíčovým slovem TROLL v názvu.

V Donbasu se odbočuje doleva ze silnice E6 do pohoří Romsdalen a do údolí řeky Rauma, která se u městečka Andalsnes vlévá do Romsdalfjordu. Rybáři tu zaplesají, protože je to jedna z nejlepších oblastí na chytání pstruhů a lososů v celém Norsku. Kostel v Donbasu z r. 1939 je pro našince zajímavý českými varhanami. Kromě toho je přímo naproti kostelu k vidění Trolí park - vstupné 30 NOK, od 10 lidí sleva 25 NOK - skvělé napodobeniny se zvukovými efekty, uvnitř je vidět třeba i panorama rozhledu ze Snohetty (což je nejvyšší vrchol této oblasti), včetně jejího ledovcového karu. Údolí Romsdal bývá přirovnáváno k Yosemitskému NP a samotný 1550 m vysoký Romsdalhorn je srovnáván s Matterhornem. Celým údolím prochází 104 km dlouha trasa Donbas - Andalsnes (v Andalsnes je od r. 1924 i konečná trasy vlaku vedoucího údolím Raumy, samotné městečko má cca 3000 obyvatel a dost dobrý kemp).

Oblast Romsdalu a Andalsnes je nejznámější díky "Cestě trollů" (Trollstigveien) a „Stěně trollů“ (Trollweggen). Stěna je svou výškou 1800 m od úpatí k vrcholu nejvyšší skalní stěnou Evropy, přičemž kolmá část dosahuje výšky 1000 m a 50 m převisu. Poprvé byla zdolána dvěma Nory (Arne Randers Heen a Ralph Hoibakk) v roce 1958 a bylo to zároveň i první přenocování ve stěně v norské historii. Roku 1965 se pokoušeli další dvě skupiny o zdolání vrcholů jinou cestou a tak norský i anglický tým objevil během 14 dní každý svou vlastní variantu výstupu, přičemž Norové byli na vrcholu o den dříve. V současnosti existuje cca 12 výstupových tras a každá nese jméno svého prvolezce. Prvním výstupem v zimních podmínkách se tu proslavil i Josef Rakoncaj. V roce 1980 vyzkoušel Fin Jorma Öster použít padák a vychutnat si tak skvělý žážitek, což po něm zopakovalo ještě asi 150 lidí. Vzhledem k tomu, že přitom docházelo ke smrtelným nehodám - nejen přímo při seskocích, ale i při záchranných pracech - byly seskoky padákem ze Stěny trollů roku 1986 zakázány.

Jedna z hlavních atrakcí oblasti - silnice se serpentinami Trollstigen - začíná na křižovatce před Andalsnes, kde uhýbá ze silnice od Donbasu do krásně zeleného údolí Isterdal - údolí je ve tvaru písmene U, protože vzniklo díky ledovcové činnosti. Celá trasa Trollstigen byla otevřena po 8 letech práce 31.7. 1936 samotným králem Haakonem VII. a v té době to byl vrchol stavebních a technických možností. Hory podél cesty dosahují nejvyšší výšky 1788 m. a známými vrcholy jsou Král, Královna či Biskup.

Před začátkem serpentin je odpočívadlo, kde se dá při cestě autem zastavit na vyfocení vodopádů a dopravní značky "Pozor, troll" (pro Norsko tak typické). Cesta pro pěší vede po kamenech chvíli nad silnicí, chvíli pod silnicí a občas po silnici. Říká se, že úspěšný přechod této stezky úzkým průsmykem přes hory dělal z chlapce muže - když při tom převedl i určitý počet krav. Rekordem se stalo 48 kusů dobytka. Úzká silnice zařezávající se do skály má 11 zatáček a stoupání 9%, je na ni zakázán vjezd automobilům delším něž 13 metrů (tedy třeba i autobusům s vlekem na kola) a přívěsům. Trasa je v období listopad - květen/červen uzavřena kvůli lavinovému nebezpečí. Zhruba v polovině stoupání pak silnice úzkým mostem překonává 180 m vysoký vodopád Stigfossen. Od sedla Stigrora ve výšce 852 m, kde je skvělý rozhled po celém údolí i serepentinách, už trasa klesá pozvolna celým údolím směrem na Valldal.

Z Valldalu se dá pokračovat směr Stranda při pravé straně Norrdalfjordu a přes fjord napříč aspoň zdálky uvidět "Cesta orlů" (Orneveien) - v zimě je to jediná sjízdná cesta do Geirangeru. Cesta orlů a Cesta trolů jsou součástí tzv. Zlaté cesty, která je všude v Norsku propagovaná a kdo viděl alespoň část té nádherné scenérie, tak pochopí proč. Použijeme-li trajekt Stranda - Liabynda, můžeme pokračovat po silnici do Hellesyltu. Cesta lodí po 16 km dlouhém Geirangenfjordu trvá přes 60 minut - šířka fjordu je 500 m a hloubka 360 m. Zhruba v polovině cesty na levé straně je vodopád 7 sester (De syv sostre), ke kterému se váže jedna z nejznámějších norských ság. Trajekt odjíždí se z Hellesyltu a přistává v Geirangeru, na levé straně před přistáním je vidět další část "cesty orlů" už poměrně zblízka. Cesta od hladiny fjordu na vrchol hory Dalsnibba (tedy převýšení 0 - 1550 m) se dá celá vyjet autem či busem, nahoře je parkoviště a kruhová vyhlídka. Kousek pod vrcholem u chaty Djupvasshytta se platí 8 NOK na osobu jako příspěvek na udržování cesty, která už je od tohoto úseku soukromá.

Potom už se jenom stoupá silnicí Rv 55 do pohoří Jotunheimen (česky Domov obrů). Od r. 1980 je to královským dekretem vyhlášený NP o rozloze 1140 km2 - 52% jeho území leží v oblasti Lom, nachází se zde 27 nejvyšších vrcholů Norska, 250 vrcholů nad 1900 m a 60 ledovců. Nejvyšší vrchol nejen Norska, ale celé Skandinávie Galdhopiggen má 2469 m. Při jeho zdolávání se dá vyjet soukromou cestou cca 19 km až k chatě Juvashytta (2x se platí mýtné), kde je ve výšce 1835 m letní tréninkové středisko národních reprezentací lyžařů. Při dobrém počasí trvá cesta na Galhopiggen přes kamení a ledovec 2 h, zpátky stejnou trasou 1 h ostré chůze (v průvodcích se uvádí 3 h tam a 2 zpět). Někdy bývá uváděn jako nejvyšší vrchol Glittertind, který má ještě o 2 metry víc, ale rozdíl je ve výšce sněhu, ne skály, takže prvenství zůstává Galdhopiggenu.

Horská silnice přes náhorní plošiny a malé vrcholy sestupuje dolů z výšky 1500 m až na hladinu moře k Sognefjordu (což je opak převýšení Dalsnibby). Sognefjord je nejdelším fjordem světa (zařezává se 197-204 km do pevniny) s max.hloubkou 1296 m. Jeho nejzazším ramenem je Lusterfjord u města Luster. Mezi Lomem a Lusterem je nejvyšší horský průsmyk v severní Evropě Sognefjellet s výškou 1400 m. Ve vesničce Gampie je odbočka na vyhlídku na ledovec Jostedalsbreen, což je největší ledovec na evropské pevnině s uváděnou rozlohou 472-490 km². Kousek od městečka Vallestrand se nachází muzeum ledovce s velmi zajímavou expozicí o možnostech překonávání ledovce, vybavení, typech trhlin apod. Pokračovat dále se dá směrem na lyžařské středisko Voss nebo najet na křižovatce s E 16 na cestu směřující do 100 km vzdáleného Bergenu. V každém případě ať se vám v Norsku líbí!!!